pondělí 20. září 2021

Tata, Szekesfehervár, Veszprém

Náš další cíl bylo poměrně malé a nenápadné město Tata. Ovšem průvodce nás nalákal, když ho popsal jako "malé jezerní město, které vyzařuje nejpůvabnější atmosféru za mlžných dopolední, kdy hrad, mlýny a jezdecká škola na břehu jezera vypadají jako přízraky ze zašlých dob" :-) Tak něco takového jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít.

Zaparkovali jsme u místního obchodního centra (při nákupu překvapilo, že v Maďarsku se ani v obchodech ani restauracích nemusí nosit roušky, člověk si připadal skoro jako by ni nebyl rok 2021!). Od parkoviště jsme se vydali k vlastně jediné skutečné místní pamětihodnosti, což je hrad.



Hrad ze 14. století kdysi sloužil jako lovecká základna krále Sigismunda. Turci i Habsburkové ho však při válčení těžce poničili a z původní stavby se dochovala jenom jediná rohová věž. Obytná část hradu byla pak opravena v roce 1897 při příležitosti návštěvy Františka Josefa II.



Od hradu jsme se podél jezera vydali do anglického parku. Ten obklopuje Malé jezero a byl založen roku 1870 po vzoru klasických anglických parků. Z římských a benediktýnských stavebních zlomků tu vznikla umělá zřícenina kostela...



Kolem Starého jezera jsme se pak vrátili zpátky k hradu. Kromě jiného se Tata vyznačuje tím, že tu bývalo velké množství mlýnů na kanálech v okolí jezera, některé se dochovaly dodnes.



Kromě všech pamětihodností jsme v Tatě natrefili asi na nejlepší zmrzlinu celé dovolené. Výborná byla ze stánku u jezera a ještě lepší ze zmrzlinárny mezi parkem a jezerem.

Další cíl bylo město s jazykolamovým názvem- SZÉKESFEHÉRVÁR. Zábava je už jenom snažit se to celé plynule a srozumitelně vyslovit. V překladu to je ovšem Stoličný Bělehrad a to už se vyslovit dá.

Podle legendy jde o místo, kde se po příchodu do země usadil kníže Arpád a kde založil svůj rod. Dle všeho jde o nejstarší uherské město. Jméno Székesfehérvár vzniklo ze slova fehérvár, které označovalo "bílý hrad" knížete Gejzy, jehož syn Štěpán zde založil královské sídlo (szék). Jako středisko snah o civilizaci Maďarů bylo město latinsky pojmenováno "Alba Civitas" nebo "Alba Regia" (bílé město). Středověké město zcela vyplenili Turci a dnešní Székesfehérvár vděcí za svůj vzhled Habsburkům a za paneláková sídliště na předměstí německému protiútoku v roce 1945.

My jsme si při podvečerní procházce vlastně jenom vychutnávali jeho příjemnou atmosféru, lidi sedící v kavárnách a pěkná zákoutí...






vykopávky základů katedrály, v níž byl pohřben král Štěpán



Székesfehérvár jsme si užili a druhý den zamířili ještě blíž k jezeru Balaton do Veszprému. Město vyrostlo na pěti pahorcích, které spojuje bludiště uliček směrem ke staré čtvrti. Stejně jako Stoličný Bělehrad se Veszprém stal biskupským sídlem za vlády knížete Gejzy, který konvertoval ke křesťanství v roce 975. Ve středověku byl Veszprém sídlem uherských královen a místem jejich korunovací. Odtud pochází i jeho titul "město královen". V 16. století bylo město zcela zničeno a vydrancováno. K jeho obnově došlo až po roce 1711.

Těsně před hradní čtvrtí se nachází trojúhelníkové náměstí Óváros tér, které z jedné strany obklopují secesní a z druhé barokní a rokokové budovy. Většina staveb má růžové, modré a "tereziánské" žluté fasády, což byly barvy, které císařovna nařídila používat na veřejných budovách po celém habsburském mocnářství. Náměstí dominuje radnice a bohatě zdobené měšťanské domy.



Archanděl Michael bojuje s ďáblem (asi)

Do Hradní čtvrti neboli Várhegy se vchází Bránou hrdinů. Jde o novorománský portál postavený v roce 1936 na památku obětí první světové války.


Na vedlejší barokní Požární hlídkovou věž jsme chtěli vylézt, ale měli jsme smůlu, byla zavřená.

Na hlavním náměstí Szentháromság tér (neboli náměstí nejsvětější Trojice) stojí biskupský palác a katedrála sv. Michala založená v 11. století. Její současná podoba je ale výsledkem novorománské úpravy z let 1907- 1910. Z původního kostela se dochovala jenom krypta.



Okolo katedrály se dalo ještě sejít k Benedekskému vrchu s pěkným výhledem na město a okolí.




Udělalo se docela vedro, takže po vymotání se z uliček jsme se začali těšit na další cíl naší cesty- Balaton.

Žádné komentáře:

Okomentovat