Šoproň

Šoproň neboli Sopron je zastrčná v severozápadním cípu země a traduje se o ní, že jde o nejhistoričtější město Maďarska a taky jedno z nejpůvabnějších.

Šoproň měla totiž štěstí, že nebyla nikdy vypleněna Mongoly ani Turky, takže si jádro města zachovalo svůj středověký půdorys se směsicí gotické a barokní architektury. Původně římská osada Scarbantia představovala počátkem 14. století opevněné město, které se stalo významnou zastávkou na Jantarové stezce. Od 12. století se tu pěstuje víno, různé druhy červeného víno se ujaly ale až v 19 století a zavedli je německy mluvící osadníci, kteří si za ně od Napoleonových vojáků nechali platit pouze spolehlivějšími modrými bankovkami- odtud také název hlavní vinné révy Kékfrankos neboli "Modrá frankovka".

My jsme zaparkovali kousek od centra a cestou k Hasičské věži jsme minuli kostel sv. Ducha a vykopávky římské osady.

Hasičská věž měla sloužit k ohlašování požárů ve městě. Strážní ve službě navíc každou celou hodinu troubili na trubky. Na věž se dá vystoupat a prohlédnout si centrum města z výšky.

Hasičská věž z náměstí

Uprostřed hlavního náměstí Fo tér stojí barokní sloup nejsvětější Trojice, jehož vztyčení v roce 1700 považovali místní protestanti za otevřenou urážku. Za sloupem stojí  třílodní tzv. Kozí kostel postavený pro františkány v roce 1280, v němž byli později korunováni tři panovníci a sedmkrát zasedal zemský sněm.

Z náměstí vede několik malebných uliček, nejlepší je se v nich jenom tak procházet a kochat se.

evangelický kostel v Templom utca

Templom utca

Orsolya tér

už kousek od centra cestou k autu

Po absolvování posledních nákupů jsme zaparkovali trochu jinde- u pozůstatků římského amfiteátru. Jde teda spíš o terénní nerovnosti, ale jinak je to krásné místo s výhledem na celé město.

Večer jsem se rozhodla ještě se naposledy ve městě projít, takže jsem prošla zbytek uliček, které jsme nestihli přes den, a pak se jen tak potloukala v centru i kolem něj.

Stará synagoga v Új utca

kostel Neposkvrněného početí na Orsolya tér

Zatímco v centru města jsou klidné uličky s historickými domy, v kruhu kolem centra vedou rušné ulice plné kaváren, obchodů a lidí. V Šoproni žije ale jenom zhruba 62 tis. lidí, takže to není moc velké město a z centra na kraj města se dá v klidu dojít.

Poslední nocleh dovolené proběhl celkem v klidu (teda na to, že byl páteční večer) a cesta domů přes Rakousko byl zjevně dobrý tah.