Tak co to tady máme?: Barcelona- gotická čtvrť, el Raval a la Ribera

Letos na jaře nám přišlo, že je málo teplo, tak jsme se rozhodli vydat trochu víc na jih.

Vlastně jsme se teda rohodli už někdy v lednu, ale ono to uteče rychleji, než by jednoho napadlo, najednou je tu květen, červen a tradá.

Po hodně dlouhé době jsem letěla letadlem, takže jsem si mohla naplno užít taškařice s pytlíkama s tekutinama, nové vymoženosti u Ryanu se zavazadlama a hodinovýma zpožděníma. Nojo, člověk musí mít zážitky z každé části cesty, aby si dovolenku dobře zapamatoval a nesplývalo mu to.

Při letu mě trochu zklamalo, že člověk neměl před sebou takovou tu obrazovku, na které je vidět, kudy letadlo zrovna letí. Tak jsem byla nucena obě cesty dost odhadovat a celkem mě i mrzí, že nevím, co to bylo pod náma za města, jezera a řeky. Něco málo se mi možná podařilo odhadnout, ale ruku do ohně bych za to fakt nedala...

kousek za Prahou

přelétáme Alpy

první moře (Francie, Itálie?)

Z letiště jsme se nakonec dostali do města velmi snadno. Podle rad z internetů jsme došli na příměstský vlak R2 a s jedním přestupem vlakem dojeli až na nádraží Franca, kde jsme skoro přes ulici bydleli. Naprosto hladký průběh transportu nás skoro překvapil :-)

Estació de Franca

Ubytování jsme nakonec měli super- celkem obyčejný penzion, ale klidný a čistý s možností uvařit si kdykoliv kafe a hlavně (!) s nádhernou terasou na střeše domu, kde se krásně ráno i večer sedělo a snídalo nebo popíjelo.

První den večer a druhý den jsme se věnovali průzkumu starého města a okolí. Naše čtvrť se jmenovala La Ribera a je proslulá hlavně různými bary, vinárnami v pěkně zrekonstruovaných uličkách. Ve středověku to bývala rybářská čtvrť, centrum stavby lodí a vůbec obchodu.

Jako první jsme narazili na bývalou tržnici El Born, jde o největší zastřešené prostranství v Evropě s prvky modernismu. Nyní je tu kulturní centrum.

Pár kroků odtud je jeden z největších skvostů gotické architektury- kostel Santa Maria del Mar. Tato bazilika představuje vyvrcholení katalánského stavitelství 14. století. Stavby byla financována hlavně bohatými obchodníky a z darů po katalánském dobytí Sardinie. Uvažovala jsem, že si přečtu román Katedrála moře, který pojednává právě o stavbě tohohle chrámu, ale zatím na to jaksi ještě nedošlo.

Okenní růžice přestavuje korunovaci Panny Marie. Okno bylo vytvořeno v Toulouse a vestavěno v roce 1458 po zničení toho původního zemětřesením.

Po požáru v době občanské války se barokní a neoklasicistní doplňky interiéru nedochovaly, zachována zůstala jen holá gotická stavba.

Druhý den jsme se procházeli hlavně v Gotické čtvrti s pár odbočkama. Gotická čtvrť je srdcí staré Barcelony s řadou historických paláců, kostelů a památek.

Cestou ke katedrále se snadno zamotáte do různě se křižujících uliček, nakonec se nám ale podařilo dostat do srdce Gotické čtvrti na Placa del Rei- jde o jedinečný architektonický celek obklopený budovami Palau Reial, bývalého královského paláce. Ve středověku se zde obchodovalo se senem a moukou, později náměstí využívali kováři. Nad náměstím ční Mirador del Rei Martí (strážní věž krále Martina) z poloviny 16. století a štíhlá věžička na Capella de Santa Agata ze 14. století.

Když jsme se vymotali z Place del Rei, došli jsme ke katedrále, která mě teda až tak nenadchla. Narozdíl od náměstíček to tu bylo hodně rušné, dlouhá fronta turistů ke vstupu, tak jsem ji jenom vyfotila a šli jsme dál.

Katedrála, jejíž stavba započala v 13. století a trvala více než 200 let, je opět příkladem architektury katalánské gotiky (ovšem průčelí je třeba neogotické dostavěné v 19. století). Katedrála je zasvěcena svaté Eulálii, která patří mezi patronky Barcelony. Osud této světice je opředen spoustou legend a záhad a nikdo dnes pořádně neví, jak to s Eulálií doopravdy bylo. Jisté je jen to, že šlo o mladou křesťanskou dívku narozenou roku 292 v Méridě. Její smrt v pouhých 12 letech je spojena s krutovládou císaře Diokleciána, který pronásledoval křesťany a jednou z obětí byla i mladá Eulálie. Okolnosti, za jakých byla chycena, uvězněna a následně veřejně umučena, nejsou příliš známy.

Cestou na Place de Sant Jaume jsme míjeli tzv. Most vzdechů, který je výtvorem novogotické architektury 20. let minulého století. Není to až tak významná památka, ale je dost fotogenický :-)

Placa de Sant Jaume je historické a politické centrum starého města, už v římských dobách tu byla křitovatka obchodních cest. Dnes tu proti sobě stojí dva rivalové- radnice Casa de la Ciutat a Palau de la Generalitat. V radnici sídlí vedení města a naproti katalánská regionální vláda. Obě stavby mají na zdejší poměry neobvyklé klasicistní fasády.

Jinak teda na spoustě domů a oken po celém městě byly vyvěšené vlajky (zřejmě Katalánska), což je asi důsledek stále rozjitřených emocí po pokusu o referendum o nezávislosti Katalánska. Ten nacionalismus bude mít specielně v Barceloně dost silnou pozici...

katalánská regionální vláda

radnice

Skoro nejvíc se nám líbilo na Placa Real, žádná auta, krásné palmy a křik papoušků. Papoušků bylo v okolí zelených ploch fakt hodně, oni se poznají snadno, protože neustále hrozně křičí. Tady nás to nejdřív nenapadlo, ale pak jsme zaostřili do horních částí palem, odkud se ten řev ozýval, a oni tam opravdu hnízdili.

Náměstí navrhl kolem roku 1845 architekt Francesco Molina, který je též autorem nedaleké tržnice La Boqueria. Uprostřed je kašna Tří grácií a u ní dvě pouliční lucerny navržené Gaudím (ty se nám teda moc nelíbily, takové divně barevné). Čtvrť neměla dřív moc dobrou pověst kvůli drogám a alkoholu, ale vypadá to, že se to vyřešilo, je to normáflní turistické a atraktivní místo :-)

Přešli jsme Ramblu, abychom si prohlédli ještě Palác Guell. Musí být nádherný, ale bohužel to z ulice není moc vidět, chtělo by to jít dovnitř (tak snad příště).

Když se bohatý průmyslník Eusebi Guell i Bacigalupi rozhodl přestěhovat se svou manželkou na Carrer Nou de la Ramblas, aby mohli bydlet v blízkosti domu jejích rodičů na Ramblas, nevycházela barcelonská společnost z úžasu. Nový dům Guellových se nacházel na kraji čtvrti prostitutek El Raval a vedle kabaretu s bordelem. Gaudí ale vytvořil na pozemku mistrovské dílo- zvenčí strohá fasáda a vrata s draky z tepaného železa, gotická okna. Uvnitř budovy jsou falešná okna k vytvoření dojmu velkého prostoru, arkýře, arkýřová okna, mezipatra, skryté kaple a tajné chodby (jedna vedla přímo do domu Guellových rodičů). Vnitřní vybavení zůstalo zachováno včetně některých kusů nábytku od Gaudího, všude je využita řada nejlepších materiálů, na střeše je množství bizarních komínů, věžiček zdobených mozaikou (technika trencadís= mozaika z úlomků barevných keramických dlaždic).

Po obhlédnutí paláce Guell jsme si prošli asi nejznámější ulici Barcelony La Ramblu. Je to tak trochu povinnost, i když z takových narvaných a turistických míst člověk úlně nadšením neskáče.

Třída Ramblas vede z Place e Catalunya až k přístavu a od zbourání hradeb v 18. století jde o proslulou promenádu. Dělí se na pět úseků: Rambla de Canaletes s bronzovou kašnou, Rambla dels Estudisf s prodavači ptáků, Rambla de Sant Josep s květinovými stánky, Rambla dels Caputxins s mozaikou od Miróa a živýma sochama a Rambla de Santa Mónica kousek od přístavu s malíři portrétů a pouličními performery.

My jsme ji prošli skoro celou, viděli jsme pár květinových stánků a to bylo asi tak všechno. Před lety si sice pamatuju i na prodavače různých kanárků a papoušků, ale tentokrát tam nic takového nebylo. Možná je to dobře...

Z Rambly jsme odbočili na tržiště Mercat de la Boqueria. Jedná se o vůbec nejstarší tržnici podobného typu v Barceloně, jelikož její historie se datuje už od roku 1217. V té době tu probíhal prodej masa a tato tradice se následně během let ustálila natolik, že od roku 1470 tu byl otevřen regulérní masový trh, tehdy fungující pod názvem Mercat Bornet. Současná budova je postavená ze skla a oceli a má vchod s modernistickými prvky.

Hned nad tržnicí je pěkný kostel Església de Betlem, jehož nádherné vnitřní vybavení bylo zničeno během španělské občanské války. Kostel pochází ze 17. století, když ještě Rambla nebyla hlavní tepnou Barcelony. Proto také průčelí s okázalým vchodem míří do vedlejší ulice.

Poté, co jsme prošli Ramblou a nakoupili si nějaké jídlo, jsme zabočili doleva do čtvrti El Raval. Bývala to pochybná čtvrť, ale poslední dobou se zbavuje své pověsti, probíhá tu rozsáhlá sanace starých a výstavba nových budov. Jeho důkazem je třeba zajímavá budova Muzea současného umění MACBA, je tu řada dílen, uměleckých galerií a barů.

Muzeum současného umění bylo otevřeno v roce 1995, stavba amerického architekta Roberta Meiera vyvolala smíšené reakce, jak kvůli vzhledu, tak kvůli obrovským finančním nákladům. Dnes jde ovšem o uznávanou instituci s díly významných umělců (Dubuffet, Klee, Calder).

Abychom teda něco nevynechali, došli jsme ještě na Placa de Catalunya; je to největší barcelonské náměstí, ale jinak tu nic zvláštního není. Jenom snad mračna holubů, kteří sedají lidem i na ruce.. no, nic pro mě.

Baziliku Santa Maria del Pi jsme jaksi nejdřív nemohli najít. Poslední den v Barceloně jsme ji ale přeci jenom našli, tak jsme se zastavili, abychom nevynechali nějaký skvost.

Kostel vznikl v průběhu 14. a 15. století a je (jak jinak) mistrovským dílem gotického stavebního umění s nádhernými rozetami. Kolem kostela jsou tři malá náměstíčka plná pouličních umělců a kaváren.