Další ostravská zákoutí, Karviná a lázně Darkov

Ve středu dopoledne jsem se opět vydala do města, prošla kousek centra a pak popojela do Vítkovic.

V centru mě asi nejvíc zaujaly tabule týkající se historie a současnosti zchátralého obchodního domu Ostravica a protějšího hotelu Palace. Tam totiž bydlíme :-) (teda luxusní hotel to už dneska není, ale co už).

Výstavbě hotelu a částečně protější budovy Obchodní a průmyslové banky (dnes také ruina) se věnovaly první dvě tabule.

dnes

Vedlejší Ostravici pak ty další..

na posun to nevypadá...

Když jsem si dost početla, vypravila jsem se znovu do Vítkovického areálu. Tentokrát jsem to vzala okolo a z druhé strany, takže jsem viděla zas trochu jiné stavby.

Nejdřív jsem procházela kolem ředitelské vily, naproti které stojí Heligonka Jaromíra Nohavici. Je to jakýsi klub se sálem.

ředitelská vila

Areál Dolních Vítkovic jsem obešla tentokrát z druhé strany a viděla díky tomu (mimo jiné) pěknou stavbu Velkého světa techniky.

aula Gong zevnitř

Potom už jsem pokračovala Ruskou ulicí do Vítkovic. Přes plot jsem zahlédla Rotschildův zámek, obešla kostel a koukla se k radnici.

empírový zámek z 19. století sloužil jako sídlo ředitelů železáren

kostel sv. Pavla apoštola

budovy v Tržní ulici

Celý komplex budovy tzv. Nových Vítkovic, dělnické kolonie z konce 19. století, doplňuje radnice vystavěná podle návrhu architekta Maxe von Ferstela v letech 1901-02. 

Další cesta po Ruské ulici nebyla už tak zajímavá, našla jsem jenom další zaměstnaneckou vilu, ze které je teď vetešnictví a pár velkých skulptur opodál.

Po návratu z Vítkovic jsme se odpoledne vydali východním směrem konečně spatřit Karvinou. Cestou jsme se samozřejmě povinně zastavili u známého šikmého kostela.

Kostel svatého Petra z Alkantary byl postaven roku 1736 v barokním slohu. Nechal jej postavit František Wilhelm Larisch na místě dřevěného kostela svatého Martina, zmiňovaného již v roce 1447. Po zahájení těžby černého uhlí bylo od roku 1854 pod kostelem vytěženo 27 slojí v celkové mocnosti 46,82 metrů. Ještě počátkem 90. let minulého století hrozilo kostelu zřícení a byl určen k demolici. V letech 1994-1995 proběhla generální oprava a zajištění objektu.

Kostel se nachází v okrajové části Karviné. Původně byla však tato nynější městská část Karviná-Doly samostatným městem, které se nazývalo Karvinná, a to až do r. 1949, kdy došlo ke sloučení s ostatními obcemi a vzniklo město s jednotným názvem Karviná. Karvinná byla městem s výstavnými domy stejně jako hornickými koloniemi, reprezentativním zámkem Solcou včetně krásného zámeckého parku, byla zde radnice, úřady, pivovar, dva kostely (novější již neexistuje a zůstal jen nynější šikmý kostel), školy, řada kulturních i sportovních zařízení a spousta dalších objektů.

Po roce 1948 padl definitivní verdikt, že zástavba staré Karviné bude obětována těžbě a obyvatelstvo přesídleno.

více třeba zde: https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/karvina-zanikla-mista-okd.A170828_348270_ostrava-zpravy_jog

Další cesta nás zavedla do historického centra dnešní Karviné, což bylo původně centrum knížecího města Fryštátu. Obzor sice hyzdí sem tam nějaký panelák, ale náměstí i jeho okolí je překvapivě idylické a pěkné. My jsme nejdřív nakoukli do pozdně gotického kostela Povýšení sv. Kříže a pak došli na náměstí.

náměstí s renesanční věží radnice

zdálky při večerním návratu

Náměstí vévodí původně renesanční zámek, který nechali příslušníci rodu Larisch-Mönnichů zrekonstruovat do dnešní empírové podoby na přelomu 18. a 19. století. Zámek vznikl jako jediné Piastovské sídlo v Česku (dal ho postavit rok 1288 kníže Měšek I.).

památník TGM s divně zkroucenou nohou

Po prohlídce Fryštáku jsme přes zámecký park zamířili do nedalekých Lázní Darkov, taky se o nich v Šikmém kostele psalo. V parku byla pohodová podvečerní atmosféra, všude děti, lidi na kolech a hospůdky, fakt pěkné.

i místní ochočení jeleni sika se líně váleli v trávě

Lázně Darkov působily hodně klidným dojmem, prošli jsme kousek parku a pak už zamířili zpátky.

Lázně založil roku 1866 baron Jiří IV. Bees z Chrastiny, poté, co při neúspěšném pokusném vrtu na uhlí vytryskl ze země pramen slané vody. Léčí se tu hlavně pohybová a nervová onemocnění.

restaurace Společenský dům od vídeňského architekta Korna

Janečkův mlýn cestou, dnes vzdělávací centrum