Ve středu dopoledne jsem se opět vydala do města, prošla kousek centra a pak popojela do Vítkovic.
V centru mě asi nejvíc zaujaly tabule týkající se historie a současnosti zchátralého obchodního domu Ostravica a protějšího hotelu Palace. Tam totiž bydlíme :-) (teda luxusní hotel to už dneska není, ale co už).
Výstavbě hotelu a částečně protější budovy Obchodní a průmyslové banky (dnes také ruina) se věnovaly první dvě tabule.
![]()  | 
| dnes | 
Vedlejší Ostravici pak ty další..
![]()  | 
| na posun to nevypadá... | 
Když jsem si dost početla, vypravila jsem se znovu do Vítkovického areálu. Tentokrát jsem to vzala okolo a z druhé strany, takže jsem viděla zas trochu jiné stavby.
Nejdřív jsem procházela kolem ředitelské vily, naproti které stojí Heligonka Jaromíra Nohavici. Je to jakýsi klub se sálem.
![]()  | 
| ředitelská vila | 
Areál Dolních Vítkovic jsem obešla tentokrát z druhé strany a viděla díky tomu (mimo jiné) pěknou stavbu Velkého světa techniky.
![]()  | 
| aula Gong zevnitř | 
Potom už jsem pokračovala Ruskou ulicí do Vítkovic. Přes plot jsem zahlédla Rotschildův zámek, obešla kostel a koukla se k radnici.
![]()  | 
| empírový zámek z 19. století sloužil jako sídlo ředitelů železáren | 
![]()  | 
| kostel sv. Pavla apoštola | 
![]()  | 
| budovy v Tržní ulici | 
Celý komplex budovy tzv. Nových Vítkovic, dělnické kolonie z konce 19. století, doplňuje radnice vystavěná podle návrhu architekta Maxe von Ferstela v letech 1901-02. 
Další cesta po Ruské ulici nebyla už tak zajímavá, našla jsem jenom další zaměstnaneckou vilu, ze které je teď vetešnictví a pár velkých skulptur opodál.
Po návratu z Vítkovic jsme se odpoledne vydali východním směrem konečně spatřit Karvinou. Cestou jsme se samozřejmě povinně zastavili u známého šikmého kostela.
Kostel svatého Petra z Alkantary byl postaven roku 1736 v barokním slohu. Nechal jej postavit František Wilhelm Larisch na místě dřevěného kostela svatého Martina, zmiňovaného již v roce 1447. Po zahájení těžby černého uhlí bylo od roku 1854 pod kostelem vytěženo 27 slojí v celkové mocnosti 46,82 metrů. Ještě počátkem 90. let minulého století hrozilo kostelu zřícení a byl určen k demolici. V letech 1994-1995 proběhla generální oprava a zajištění objektu.
Kostel se nachází v okrajové části Karviné. Původně byla však tato nynější městská část Karviná-Doly samostatným městem, které se nazývalo Karvinná, a to až do r. 1949, kdy došlo ke sloučení s ostatními obcemi a vzniklo město s jednotným názvem Karviná. Karvinná byla městem s výstavnými domy stejně jako hornickými koloniemi, reprezentativním zámkem Solcou včetně krásného zámeckého parku, byla zde radnice, úřady, pivovar, dva kostely (novější již neexistuje a zůstal jen nynější šikmý kostel), školy, řada kulturních i sportovních zařízení a spousta dalších objektů.
Po roce 1948 padl definitivní verdikt, že zástavba staré Karviné bude obětována těžbě a obyvatelstvo přesídleno.
více třeba zde: https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/karvina-zanikla-mista-okd.A170828_348270_ostrava-zpravy_jog
Další cesta nás zavedla do historického centra dnešní Karviné, což bylo původně centrum knížecího města Fryštátu. Obzor sice hyzdí sem tam nějaký panelák, ale náměstí i jeho okolí je překvapivě idylické a pěkné. My jsme nejdřív nakoukli do pozdně gotického kostela Povýšení sv. Kříže a pak došli na náměstí.
![]()  | 
| náměstí s renesanční věží radnice | 
![]()  | 
| zdálky při večerním návratu | 
Náměstí vévodí původně renesanční zámek, který nechali příslušníci rodu Larisch-Mönnichů zrekonstruovat do dnešní empírové podoby na přelomu 18. a 19. století. Zámek vznikl jako jediné Piastovské sídlo v Česku (dal ho postavit rok 1288 kníže Měšek I.).
![]()  | 
| památník TGM s divně zkroucenou nohou | 
Po prohlídce Fryštáku jsme přes zámecký park zamířili do nedalekých Lázní Darkov, taky se o nich v Šikmém kostele psalo. V parku byla pohodová podvečerní atmosféra, všude děti, lidi na kolech a hospůdky, fakt pěkné.
![]()  | 
| i místní ochočení jeleni sika se líně váleli v trávě | 
Lázně Darkov působily hodně klidným dojmem, prošli jsme kousek parku a pak už zamířili zpátky.
Lázně založil roku 1866 baron Jiří IV. Bees z Chrastiny, poté, co při neúspěšném pokusném vrtu na uhlí vytryskl ze země pramen slané vody. Léčí se tu hlavně pohybová a nervová onemocnění.
![]()  | 
| restaurace Společenský dům od vídeňského architekta Korna | 
![]()  | 
| Janečkův mlýn cestou, dnes vzdělávací centrum | 












































Žádné komentáře:
Okomentovat