Tak co to tady máme?: Tak různě z Ostravy

Dnešek byl spíš odpočinkový den, takže jsem se dopoledne potulovala po centru Ostravy a odpoledne jsme se vydali tramvají trochu dál.

Jako první cíl jsem zvolila tzv. Trojhalí vedle nákupního centra Karolína.

Před Karolínou je spousta různých skulptur, u dvou jsem hned identifikovala, že jsou od starého známého Čestmíra Sušky.

cestou ke Karolíně

Koule rezavých květů- Čestmír Suška

Atmosféra Trojhalí nebyla kdovíjaká, protože hned vedle se pilně staví, takže je tam takový ten ruch ze stavby a kolem se courá spousta stavebních dělníků. V halách navíc nebyla žádná výstava, takže jsem jen tak nakoukla do otevřených dveří, celé to obešla a pokračovala dál.

Trojhalí představuje poslední zbytek průmyslového areálu dolu Karolina. Z celého rozsáhlého komplexu zůstaly stát provozní budovy Elektrocentrály a Ústředny (dvojhalí), které jsou od roku 1991 kulturními památkami. V letech 2012-14 byly rekonstruovány pro kulturní, společenské i sportovní účely.

Potom jsem zamířila do infocentra, řešili jsme totiž problém s nákupem vícedenní jízdenky na MHD. V Ostravě úplně odstranili papírové jízdenky, systém nákupu těch vícedenních je ale trochu komplikovaný. My chtěli sedmidenní, což obnáší registraci přes internet, nahrání fotky a čekání na její schválení. Teprve potom jde totiž jízdenka, která se nahraje na platební kartu, zakoupit. Nikdo nám ale neřekl, že to schválení může trvat až dva dny. To je u turistických cest, kdy by člověk rád jel hned, trochu potíž :-)

No, nakonec jsem se poptala v infocentru, tam mě poslali do Dopravního podniku, tam mi dali telefon a když jsme je trochu vyprudili, měli jsme schváleno za pouhé cca 4,5 hodiny :-))

Cestou do infocentra jsem míjela Dům umění z roku 1926 od architektů Františka Fialy a Vladimíra Wallenfelse se sochou Svatý Kryštof od Maria Kotrby.

tohle ještě není Svatý Kryštof, ale další plastika vpředu

tohle už je Svatý Kryštof

V centru jsem pak vyfotila ještě pár drobností...

část sochařské výstavy u Krausovy vily

socha v Husově sadu

Odpoledne jsme se pak vydali (konečně už tramvají) na vyhlídkovou věž Nové radnice z roku 1930. Je to už taková klasika, ale člověk by ji v Ostravě neměl minout...

kašna se sochou Ikara od Františka Štorka

Nahoře na ochozu je zábradlí lemované řadou vtipných nápisů a citací, takže kromě výhledů se člověk i pobaví...

pohled směr Poruba

centrum, Vítkovice, Beskydy

Když už jsme měli tu jízdenku, mohli jsme popojet tramvají o kus dál a prohlédnout si náměstí Svatopluka Čecha postavené podle návrhu vídeňského architekta Camilla Sitteho. Je nádhernou ukázkou secesního stavitelství a jedním z architektonicky nejhodnotnějších míst celé Ostravy. Náměstí vévodí kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a budova městské radnice (dnes archiv). Fasády domů nesou jasné prvky vídeňské secese. Jen škoda, že je ten Přívoz tak trochu vyloučená lokalita...

Další zastávka tramvajové jízdy se konala v areálu Dolní oblasti Vítkovice s Bolt Tower a aulou Gong, v Ostravě taky povinnost. Já jsem si areál prohlídla před dvěma rokama celkem důkladně, ale vnitřek areálu je přístupný i bez průvodce, takže i bez výstupu na věž to bylo zajímavé a fotogenické.

Z Vítkovic jsme se pak poměrně složitě přepravili do Poruby, kde jsme si udělali krásnou večerní procházku. Zdejší sorelu jsem si chtěla už dlouho pořádně prohlédnout a vychutnat a nikdy na to pořádně nedošlo. Sice jsem se sem párkrát nakoukla, ale vždycky to bylo tak nějak v rychlosti. Dneska jsme to vzali zgruntu od Oblouku a prošli i celou hlavní třídu.

Sorela je umělecký směr schválený roku 1932 ÚV KS SSSR jako oficiální směrnice pro literaturu, výtvarné umění a hudbu. Hlavní náplní bylo oslavovat režim, práci, vyzdvihovat úspěchy. Pro architekturu jsou typické výškové budovy - nazývané též Stalinovy mrakodrapy (Lomonosova univerzita, Palác kultury ve Varšavě), stavby i obytné domy jsou zdobené balustrádami, římsami, věžičkami, sgrafity, reliéfy, na nichž najdete šťastné dělníky a rolníky a skotačící pionýry. U nás sorela ovlivnila výstavbu obytných čtvrtí měst Havířov, Ostrov a samozřejmě Porubu.

Oblouk je jakousi branou, kterou se vstupuje do města a širokou ulicí lemovanou podobnými domy dojde až na hlavní třídu.

Oblouk byl inspirován Palácovým náměstím v Petrohradu

Skulptura nahoře znázorňuje Odchod do práce (vlevo) a Příchod z práce (vpravo)

O kousek dál už u hlavní třídy se nacházejí známé Věžičky. Jejich výstavba probíhala v letech 1953-1956 a výzdoba kromě prvků socialistického realismu odkazuje i na českou renesanční a neorenesanční architekturu. Autorem sgrafitové výzdoby je Ladislav Novák.