Königstein

V sobotu jsme konečně navštívil pevnost Königstein. O tom, že bych si chtěla pevnost pořádně prohlédnout, jsem mluvila už asi tak 7 let, jenže jako obvykle to pořád nějak nevycházelo.

Tentokrát to teda vyšlo, akorát počasí zas moc nevyšlo, byla fakt zima a občas zapršelo. Ale i tak to bylo víc než zajímavé.

od parkoviště vede nahoru na hradby prosklený vyhlídkový výtah, bohužel nebyl v provozu

Pevnost Königstein leží asi 15 km od českých hranic v Saském Švýcarsku na levém břehu Labe. Na skalní plošině v nadmořské výšce 247 m se nachází mohutný hrad a řada dalších nejrůznějších staveb. Hradby jsou vytvořeny z pískovcového kamene a dosahují výšky až 42 metrů.

Historie pevnosti Königstein sahá až do 12. století a je velmi pestrá. Ve středověku byl hrad významným bodem, z něhož šlo kontrolovat území široko daleko. V té době náležel Českému království, a to až do roku 1408, kdy připadl Sasům, respektive šlechtickému rodu Wettinů. Po roce 1459, kdy byla napevno ustanovena hranice mezi Čechami a Saskem a přechodem měl být právě Königstein, se z pevnosti stalo vojenské sídlo kurfiřtů a vévodů. Krátce zde v Klášteře chvály Mariina zázraku pobývali mniši celestýnského řádu, po smrti zakladatele kláštera však museli odejít, protože celé Sasko bylo evangelické a stálo proti nim.

Během 16. století se byla pevnost nejsilnější v celém Sasku, hlavně díky rozsáhlé výstavbě Christiana I. V úpravách komplexu se intenzivně pokračovalo i v průběhu 17. století, kdy vznikla například Stará kasárna, zbrojnice, dělostřelecké baterie nebo vstupní budova s bránou. V pevnosti byla také úschovna státních rezerv a tajných archivů.

Mezi roky 1591 až 1922 tu fungovalo vězení , byli tu váleční zajatci z obou světových i z prusko-francouzské války. Po 2. světové válce tu fungoval lazaret Rudé armády, v 50 letech tu byl převýchovný ústav pro mládež. 

Od roku 1955 je pevnosti přístupná veřejnosti, je tu expozice a pobočka Vojenského historického muzea Bundeswehru v Drážďanech.

Brána Medůzy z let 1729-1736 s padacím mostem

Prošli jsme řadou bran a chodeb, na hlavním prostranství mě asi nejvíc zaujal červený Magdalenin hrad. Budova dlouho sloužila jako sklad proviantu, je v něm sudový sklep, kde se mezi lety 1825-1818 nacházel ohromný vinný sud o objemu 238 tisíc litrů. V roce 1818 musel být z havarijních důvodů odstraněn, ale dnes ho připomíná jeho rekonstrukce ze skla a oceli.

Hned za Magdaleniným hradem vykukuje celkem nenápadný posádkový kostel. V jádru románský posádkový kostel je nejstarší dochovaný objekt celé pevnosti.

V Nové zbrojnici jsme si prohlédli výstavu Fascinace pevností o historii útočných a obranných zbraní; bylo tak fakt všechno od husitů po letecké pumy a koncentrační tábory.

Nejdřív jsme se ale prošli kolem celé pevnosti po hradbách. 

renesanční Stará zbrojnice z roku 1594, v horním patře bývaly cely pro civilní zajatce

nápisy na cedulích jsou i v češtině (!)

Z východního cípu pevnosti se otevíraly pohledy na protější Lilienstein a taky byl vidět pořád v Českém Švýcarsku, teda ne přímo požár, ale zřejmě kouř z něj. Občas jsme viděli i vrtulníky, které k němu mířily...

Fridrichsburg je původně obranná stavba z roku 1589 přestavěná na barokní letohrádek

Když jsme po hradbách obešli, co se dalo, vrátili jsme se na centrální náměstí a zašli se podívat na Hrad Jiřího.

pohled na budovu z hradeb

Hrad Jana Jiřího je původně středověký hrad, který byl do současné podoby upraven roku 1619. Vysunuté křídlo je zřejmě původní obytnou věží hradu. Později zde vzniklo vězení, které fungovalo až do roku 1922 a bylo to nejobávanější vězení celého Saska. V budově je expozice s ukázkami "vězeňství" a taky tabule s informacemi o osudech konkrétních lidí, kteří tu byli vězněni.

Na hlavním prostranství pevnosti (nevím, jestli se to dá nazvat náměstím) je výrazná budova Studničního domu. Za ním je relativně nenápadný Pokladniční dům vybudovaný v letech 1854-1855 k uložení saského státního pokladu. Podlouhlá Stará kasárna z let 1589-1590 je nejstarší dochovaná kasárna v Německu.

uprostřed Studniční dům, vlevo Pokladniční

Stará kasárna

Studniční dům ukrývá nejhlubší studnu v Sasku, která sahá do hloubky 152,5 metrů.

Když umělci na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století objevili obrovský malířský potenciál Česko-saského Švýcarska, jako jeden z prvních námětů je upoutala právě pevnost Königstein. Vznikla tu tak celá řada ztvárnění, jež proslavila pevnost na stejnojmenné stolové hoře po celém světě. Asi nejznámější takové obrazy jsou velkoformátové veduty italského malíře Bernarda Bellotta, zvaného Canaletto, které vznikly mezi lety 1756 až 1758 na objednávku saského kurfiřta Fridricha Augusta II. 

Na místech, odkud malíř život v pevnosti zachytit, jsou dnes k vidění fotografie jeho obrazů.

tenkrát

dnes

Ke konci prohlídky už jsme docela slušně mrzli, takže jsme asi některá zákoutí vynechali. Když jsem se dívala na informace z webů, našla jsem odkazy na nejrůznější vnitřní prostory, kasematy, zbrojnice a tak. My jsme asi většinu vnitřků neviděli, buď bylo zavřeno nebo jsme to nějak minuli. No nevadí, tak třeba příště...